Kdo je Jeshua?

Rozhovor s Jeshuou, říjen 2002

Jsem ten, kdo byl mezi vámi a koho jste poznali jako Ježíše. Nejsem Ježíš vaší církevní tradice ani Ježíš vašich náboženských spisů. Jsem Jeshua ben Josef; žil jsem jako člověk z masa a kostí. Dosáhl jsem Kristovského vědomí dříve než vy, ale byl jsem při tom podpořen silami, které si nyní sotva dovedete představit. Můj příchod byl kosmickou událostí – dal jsem se tomu k dispozici.

Nebylo to snadné. Nepodařilo se mi lidem předat nesmírnost Boží lásky. Došlo k mnoha nepochopením. Přišel jsem příliš brzy, ale někdo přijít musel. Můj příchod byl jako vhození kamene do velkého rybníka. Všechny ryby se rozprchnou a kámen klesne na dno. Vlnky jsou však patrné ještě dlouho poté. Dá se říci, že druh vědomí, který jsem chtěl zprostředkovat, od té doby pracoval „pod povrchem“. Na hladině se ale dělaly neustálé vlny; dobře míněné, leč scestné výklady se v mém jménu střetávaly a bojovaly. Ti, jichž se dotkla má energie, pohnutí impulsem Kristovské energie, ji nedokázali skutečně integrovat do své psychické a tělesné reality.

Trvalo dlouho, než se Kristovské vědomí mohlo usadit na Zemi. Nyní však nastal čas. A já jsem se vrátil a promlouvám skrze mnohé, skrze všechny a ke všem, kdo mě chtějí slyšet a kdo mne pochopili v tichu svého srdce. Nekážu a nesoudím. Nejupřímněji si přeji mluvit k vám o rozlehlé a neochvějné přítomnosti Lásky, která je vám kdykoli dostupná.

Jsem součástí mnohem většího vědomí, větší bytosti, ale já, Jeshua, jsem vtělenou částí této bytosti (či pole vědomí). Jméno Ježíš nemám příliš v oblibě, neboť je svázáno se zkreslenou verzí toho, co představuji. „Ježíš“ je vlastněn církevní tradicí a autoritami. Po staletí byl tvarován tak, aby sloužil zájmům církevních patriarchů, až se dnes převládající obraz Ježíše tak vzdálil tomu, co zastupuji, že bych byl opravdu rád, kdybyste ho mohli pustit – a propustili mne z toho dědictví.

Jsem Jeshua, člověk z masa a kostí. Jsem váš přítel a bratr. Důvěrně znám, co znamená být člověkem. Jsem učitel a přítel. Nemějte ze mne strach. Objal bych vás tak, jako byste objímali jednoho ze svých blízkých. Jsme rodina.

Jeshua, Ježíš a Kristus

Kristovská energie, kterou jsem vám přišel nabídnout, pramení z kolektivní energie, jež překročila svět duality. To znamená, že rozpoznává protiklady dobra a zla, světla a tmy, dávání a brání jako aspekty jedné a téže energie. Žít z reality Kristovského vědomí znamená, že není boj s ničím. Je tu úplné přijetí reality. Tato absence boje či odporu je jeho hlavním rysem. Protože Kristus (Kristovská energie) rozpoznává extrémy všech myšlenek, pocitů a činů jako projevy jediné božské energie, nemůže v jeho prožívání reality existovat dualita ani soud.

Uveďme příklad. Když Kristus ve vás sleduje ozbrojený konflikt mezi lidmi, jeho srdce pláče pro osud bitího, ale nesoudí. Cítí bolest a ponížení s každou ranou a srdce je plné soucitu, ale nesoudí. Dívá se na útočníka, toho se zbraní, který má moc a působí bolest, a cítí… nenávist a hořkost v jeho nitru, a srdce truchlí, ale nesoudí. Kristovo srdce objímá celý výjev hluboce prožívaným soucitem, ale bez soudu, protože rozpoznává všechny aspekty jako zkušenosti, kterými sama prošla. Sama žila všechny tyto role – pachatele i oběti, pána i otroka – a dospěla k pochopení, že není ani jedním z nich, nýbrž tím, co je podkládá obě.

Kristovská energie prošla všemi energiemi duality. Jednou se ztotožnila s tmou, jindy se světlem, ale skrze to vše v ní něco zůstalo stejné. A když rozpoznala tuto „stejnost“, jež podkládá všechny její zkušenosti, její vědomí dosáhlo nového druhu jednoty: bylo „pokřesťováno“ (stalo se kristovským). Tuto kristovskou energii jsem vám přišel nabídnout.

Vysvětlit, kdo jsem byl, je dosti nesnadné. Pokusím se to učinit rozlišením tří „identit“: Jeshua, Ježíš a Kristus.

Já, ten, kdo k vám nyní mluví, jsem Jeshua. Byl jsem lidskou bytostí, která v tomto vtělení na Zemi nesla Kristovskou energii. Tuto energii lze nazvat Kristem.

Ježíš – v mém pojetí – je jméno pro božského člověka, který vznikl vylitím Kristovské energie do tělesné a psychické reality Jeshuy.

Tato Kristovská energie byla do Jeshuy vlita ze sfér Světla, které jsou – z vašeho pohledu – umístěny ve vaší budoucnosti. Ježíš byl ten člověk, který činil zázraky a pronášel proroctví. Ježíš byl posel ze sfér světla, vtělený ve mně. Ve skutečnosti to bylo mé budoucí Já. Ježíš byl z mého pohledu – pohledu člověka Jeshuy žijícího na zemi – mým budoucím Já, které se sjednotilo s Kristovskou energií. Protože Kristus v něm byl zjevně přítomen a pro mnohé kolem něj viditelný, jevil se jim jako božský.

Já, Jeshua, jsem byl člověk z masa a kostí. Jedinečným a do určité míry „umělým“ aspektem „ježíšovské konstrukce“ bylo, že jsem obdržel své/Jeho kristovské Já z budoucnosti. Nestal jsem se kristovským na základě své minulosti a v ní nabytých zkušeností. Nedosáhl jsem osvícení přirozenou cestou, nýbrž jakousi vnější intervencí, infuzí Kristovské energie z budoucna. S touto rolí jsem souhlasil ještě před počátkem tohoto života. Souhlasil jsem, že budu „zastíněn“ ježíšovskou přítomností – jako akt služby, ale také z hluboké touhy poznat realitu svých nejvnitřnějších potenciálů.

Ježíš, mé budoucí Já ze sfér světla, se stal jedním s Kristovskou energií. Přesto zde na Zemi nereprezentoval celé pole Krista, neboť tato energie zahrnuje více než Ježíše. Je jednou částí, jednou „buňkou“ tohoto celku.

Kristus či Kristovská energie (jde spíše o pole energie než o osobní entitu) je kolektivní energie s mnoha aspekty či „buňkami“, které spolupracují tak, že fungují jako jeden „organismus“. Každá buňka přináší celku jedinečný příspěvek a prožívá sebe jako jedince, a přesto je součástí celku. Tyto různé aspekty Kristovské energie lze nazvat anděly či archanděly. Jejich znakem je, že mají smysl pro individualitu a zároveň vysokou míru nezištnosti, která jim umožňuje cítit jednotu s kolektivními energiemi a s radostí jim sloužit. (O andělech podrobněji mluví poslední kapitola série Pracovník světla „Vaše světelné Já“.)

Ježíšovo poslání na Zemi

Ježíš byl energií z budoucnosti, která přišla na Zemi přinést lidstvu osvícení a poznání. Přišel z jiného světa, snad i dimenze, a přinesl s sebou povznesenou energii této reality. Jeho vědomí vlastního Většího Já zůstalo při vtělení na Zemi nedotčené. Díky jeho přítomnosti ve mně, Jeshuy, jsem snadno nahlížel pružnost hmotných zákonů a mohl „činit zázraky“.

Důvodem příchodu osobnosti Ježíš/Jeshua na Zemi bylo vytvořit otevření, průchod do jiného stavu vědomí. Chtěl jsem ukázat příklad možností, které jsou dostupné každému člověku.

Ve sférách světla, odkud Ježíš přišel, bylo vnímáno, že Země směřuje směrem, který skončí pro duše zapojené do pozemského experimentu velkou temnotou a odcizením od sebe. Bylo rozhodnuto dát mocný impuls ke změně, který lidem zřetelně ukáže možnosti volby. Posláním osobnosti Ježíš bylo nastavit lidem zrcadlo a připomenout jim vlastní božský původ a dřímající potenciály v nich. Potenciály míru, svobody a mistrovství nad sebou samými.

Každý člověk je pánem své reality. Tvoříte ji neustále. Jste schopni opustit ubohou či neuspokojivou realitu a vpustit do tvorby Světlo, které ji promění. Člověk je sám svým pánem, ale má sklon odevzdávat moc vnějším autoritám, které si činí nárok na pravdu a na to, že chtějí vaše dobro. Děje se to v politice, medicíně, školství atd. Také „průmysl zábavy“ je plný falešných obrazů štěstí, úspěchu a krásy, které neslouží nikomu než těm, kdo je vytvářejí. Přemýšleli jste někdy, kolik peněz se utrácí za tvorbu obrazů? Média, noviny, film, rozhlas i televize šíří stále nové obrazy. Odkud se berou? Proč tu jsou? Kdo je navrhuje?

Obrazy jsou nástrojem moci nad lidmi. Mohou učinit lidi podřízenými a odpojenými od jejich pravých potřeb bez použití fyzické síly či násilí. Obrazy mohou způsobit, že lidé dobrovolně odevzdají svou moc a vlastní hodnotu. Oklamou vás natolik, že není třeba vás do ničeho nutit: přijmete hodnoty, které obraz předkládá, za vlastní – a podle nich jednáte. Říkáme tomu neviditelná kontrola mysli a je rozšířená i ve vašich „svobodných“ západních společnostech.

Funkce Světla je především přinášet jasno, vědomí a průhlednost do neviditelných struktur myšlení a cítění, které utvářejí váš život. Světlo je opakem manipulace. Kde Světlo vstoupí do reality, přetrhává pouta „pouhé“ moci a autority a rozbíjí hierarchie na nich založené. Vynáší zneužití moci na světlo a osvobozuje od klamů a iluzí, které berou moc sebedeterminace.

Ježíš byl hrozbou pro vládnoucí pořádek své doby. Tím, co říkal, a už jen tím, co vyzařoval, odhaloval struktury moci v jejich pravé povaze. Pro existující hierarchii to bylo neúnosné a nepřijatelné.

Role Pracovníka světla, kterou Ježíš přijal, byla těžká; zvláště pro mne, Jeshuu, člověka, který souhlasil, že ponese ve svém životě tuto intenzivní, jasnou energii. Já, Jeshua, jsem byl skoro zastíněn silou Ježíšovy přítomnosti – přítomnosti svého budoucího Já! Ačkoli mě naplňovala velkými vhledy, láskou a inspirací, bylo fyzicky náročné tuto energii Světla „držet“. Nedokázal jsem ji skutečně integrovat do svého těla – mé buňky na to „nebyly připravené“ – a tak se mé tělo vyčerpávalo ze samotného nesení tak intenzivních energií.

Kromě fyzického aspektu tu byla i psychická zátěž. Bylo pro mne těžké sledovat, jak je povaha Kristovské energie opakovaně nepochopena, dokonce i mými nejbližšími přáteli či „učedníky“. Jako člověk jsem někdy propadal zoufalství a pochyboval o hodnotě cesty, na kterou jsem se vydal. Cítil jsem, že svět není připraven na Kristovskou energii. Že její podstata není rozpoznána. Ježíš byl ve své době skutečným průkopníkem.

Důsledky Ježíšova příchodu na Zemi

Ježíšovým příchodem byla zaseta semena. Bylo to semeno Kristovské energie. Lidé byli pohnuti tím, co jsem říkal a činil, a nevědomě – na úrovni duše – Kristovskou energii rozpoznali. V hloubi jejich duše se cosi pohnulo. Něco bylo zasaženo a uvedeno do pohybu.

Na povrchu, v rovině toho, co je vidět a cítit ve fyzickém světě, můj příchod způsobil mnoho rozruchu. Z logiky duality vyplývá, že mocná infuze Světla vyvolá mocnou reakci Tmy. Je to prosté. Světlo konfrontuje. Chce rozbít struktury moci a propustit uvězněné energie. Temnota je energie, která chce potlačovat a ovládat. Tyto energie mají protichůdné zájmy. Kde jedna nabývá na síle, druhá se brání, aby znovu nastolila rovnováhu. Můj příchod proto vyvolal také mnoho bojů a násilí jako protireakci na Světlo, které jsem přišel šířit.

Pronásledování mých následovníků, raných křesťanů, je jedním z příkladů takové násilné protireakce. Ale ani sami křesťané, zakladatelé církve, se neštítili násilí ve snaze rozšířit mé učení. Připomeňte si křížové výpravy a inkvizici. Ve jménu Krista byly páchány nejbarbarštější činy temnoty, křesťany i nekřesťany.

Mistři Světla, kteří se rozhodli poslat mne jako posla na Zemi, věděli, že intenzivní a bezprecedentní energie Ježíše může vyvolat silné reakce temnoty. Ježíš pronikl do pozemské reality jako kometa. Bylo to jakési nouzové opatření sfér světla, energií, které pociťovaly hlubokou účast se Zemí a jejími obyvateli. Byl to krajní pokus odklonit směr, kterým se Země ubírala, přerušit cykly nevědomosti a destrukce, jež se stále dokola opakovaly.

Výsledky byly dvojznačné. Na jedné straně Světlo Ježíše vyvolalo mnoho Temnoty (jako protiakci). Na druhé straně bylo v srdcích některých lidí zaseto semeno Kristovského vědomí. Důležitým důvodem mého příchodu bylo probudit duše Pracovníků světla na Zemi (viz jiné channelingy k pojmu Pracovník světla). Právě ony byly nejcitlivější a nejvnímavější pro mou energii, i když se mnohé rovněž ztratily v hustotě a temnotě pozemské roviny. Pracovníci světla jsou ve skutečnosti poslové Světla se stejným posláním jako Ježíš. Rozdíl je v tom, že ve svém vtělení do fyzického těla jsou méně spojeni se svým širším božským Já než já. Podléhají více karmickým břemenům a iluzím pozemské roviny. Jsou více vázáni minulostí. V případě Ježíšovy inkarnace se dělo něco mimořádného. Ježíš nenesl žádná karmická břemena z minulosti a mohl proto snáze zůstávat v kontaktu se svou božskostí. Zde byl tak trochu „uměle“ – přítomnost z budoucna, zároveň zde i jinde.

Vědomí bytostí Světla, které se společně rozhodly „vložit“ energii Ježíše do pozemské reality, nebylo dokonalé a vševědoucí. Každá vědomá bytost je stále v procesu svého vlastního rozvoje a pochopení. Mezi lidmi přetrvává víra, že vše je předurčeno nějakým božským plánem; za touto vírou stojí představa dominantního, vševědoucího Boha. Tato představa je mylná. Neexistuje žádné vnější předurčení. Jsou jen pravděpodobnosti, které vyplývají z vnitřních voleb, jež činíte. Můj příchod na Zemi byl rozhodnutím kolektivní energie světla, jejíž součástí byl i Ježíš. Byla to volba s riziky a nepředvídatelným výsledkem.

Kolektivní energie světla, o níž mluvím, je andělská říše, která je s lidstvem a Zemí hluboce spjata, protože se podílela na vytvoření člověka i Země. Ve skutečnosti jste její součástí a nejste od ní vůbec odděleni, jen mluvíme multidimenzionálně, tj. na úrovni vědomí mimo váš lineární rámec času. V jiné dimenzi, v jiném časovém rámci jste těmito anděly, kteří tvoří sféry světla, z nichž Ježíš sestoupil na Zemi. (Viz poslední kapitolu série Pracovník světla „Vaše světelné Já“ pro hlubší výklad multidimenzionality a vaší andělské přirozenosti.) Vy – Pracovníci světla – jste s „událostí Ježíš“ – s touto infuzí Kristovské energie na Zemi – mnohem více propojeni, než tušíte. Do jisté míry to byl kolektivní podnik, k němuž jste všichni přispěli, a jehož viditelným, tělesným zástupcem jsem byl já, Jeshua.

Mé poselství bylo, že Kristovská energie je přítomna v každém člověku jako semínko. Vzhlížíte-li ke mně jako k autoritě, nepochopili jste mé poselství.

Chtěl jsem – a stále chci – vás pozvat, abyste uvěřili sami v sebe, nalezli pravdu ve svém vlastním srdci a nevěřili žádné autoritě mimo vás.

Paradoxně oficiální křesťanské náboženství mě postavilo mimo vaši realitu jako autoritu hodnou uctívání a poslušnosti. To je přesný opak toho, co jsem zamýšlel. Chtěl jsem vám ukázat, že i vy můžete být živým Kristem.

Nyní vás žádám, abyste rozpoznali Krista v sobě – a abyste mi vrátili mou lidskost.

Jsem Jeshua, člověk z masa a kostí, skutečný přítel a bratr vás všech.