Pochopení smyslu svého utrpení

Publikováno: 3. 3. 2026

Drazí přátelé,

jsem Marie, Matka Maria, jak mě nazýváte. Jsem vaše přítelkyně, spolupoutnice světla.

Měla jsem na Zemi mnoho životů a ten, v němž jsem byla matkou Jeshuy, zanechal v mé duši hlubokou a trvalou stopu. Hovořím nyní z úrovně duše, a když k vám promlouvám, má duše si vzpomíná a spojuje se s životem Marie, matky Jeshuy. Tím se dotýkám i intenzivního utrpení, kterým jsem prošla, když jsem musela přihlížet pronásledování a zabití svého syna. Zároveň však, protože mluvím z úrovně duše, chápu smysl této zkušenosti pro sebe samu.

Porozumět smyslu utrpení je osvobozující pro celé vaše bytí – pro mysl, srdce i emoce. Osvobozuje vás to, protože ve chvíli, kdy pochopíte kontext svého utrpení, začne se samo proměňovat. Jakmile zahlédnete a pocítíte tento potenciál, může vás dovést k hlubokému vnitřnímu poznání o sobě i o životě. Místo toho, abyste utrpení vnímali jako bolestnou a negativní zkušenost, začnete jej zakoušet spíše jako bránu, kterou procházíte – podobně jako zkušenost smrti.

Ačkoli se může zdát, že ničí vše, co jste milovali a co vám dávalo pocit bezpečí a jistoty, když dovolíte „umírání“, pocítíte čerstvou energii. Probudí se něco nového. To, o čem jste si mysleli, že vás zničí, ve skutečnosti vytváří prostor pro nové. Největší výzvy, které přinášejí hluboké utrpení, mají potenciál přivést vás zpět domů k sobě samým – k tomu, kým skutečně jste – a často vás znovu spojí s částí vás, od níž jste se odpojili.

Tak tomu bylo i v mém životě jako Marie. Když jsem ztratila syna, musela jsem čelit hlubokému zármutku, ale také hlubokému hněvu a rozhořčení. Byly chvíle, kdy jsem byla naplněna nenávistí kvůli nespravedlnosti a krutosti. Po Jeshuově smrti jsem někdy cítila jeho přítomnost, jeho energii kolem sebe. Chtěl mě ujistit a říkal mi, že se věci odehrály tak, jak měly. Že za tím vším je smysl a že nemám ztrácet energii hněvem. Když jsem se hněvala a obviňovala svět, zaměřovala jsem se na vnější svět místo na sebe a na to, jak mě zármutek a utrpení ovlivňují.

Po mnoha měsících jsem začala chápat, jak mě zármutek i hněv vyčerpávají. Byly to těžké energie a já jsem se v nich začínala ztrácet. Tehdy mě moudřejší a vyzrálejší část mé bytosti vedla k tomu, abych odešla do samoty. V přírodě jsem se toulala a usedala, spojovala se s životem a se Zemí, a pomalu jsem se začala znovu rodit. Měla jsem pocit, že vše drahé bylo zničeno – nejen život mého syna, ale i má naděje v lidstvo, odvaha a optimismus.

Postupně, když jsem v tichu jen byla se svými emocemi, začala jsem cítit základní skutečnost bytí – že žiji a dýchám. V prostém pozorování jsem začala vnímat vědomí, které tu bylo stále. Nejlépe jej lze popsat tak, že nebylo z tohoto světa.

Ráda bych zde rozlišila dva druhy vědomí, které v sobě nesete: vědomí, které je v tomto světě a z tohoto světa, a vědomí, které z tohoto světa není.

Když se narodíte na Zemi jako malé dítě, ponoříte se do reality Země, do kolektivního vědomí lidstva. Projdete jakousi branou a zapomenete, kým skutečně jste za hranicemi lidské osobnosti, která se utváří skrze tělo, genetickou výbavu, rodinu a kulturu. Vzpomínka na duši postupně slábne a jste zaplaveni novými dojmy. To je v pořádku, protože duše chce tuto realitu zakusit. Každá inkarnace je jakýmsi ponořením se, aby duše získala nové zkušenosti.

Bolestné však je, že kolektivní vědomí Země často nepodporuje děti v tom, aby zůstaly spojeny se svou duší. Namísto pouhého sbírání zkušeností se můžete v realitě tohoto světa „utopit“, která je dosud z velké části založena na strachu a kontrole. Energie lásky je vzácná, protože láska vyžaduje otevřenost vůči duši. Společnost i rodina na vás často vyvíjejí tlak, abyste se stali někým, kým nejste. Skutečná láska vás naopak povzbuzuje k objevování vaší jedinečnosti.

Čím více zůstáváte ve spojení se svou duší – s tou částí, která tu byla před narozením a zůstane i po smrti – tím lépe dokážete chápat a integrovat bolestné zkušenosti. Čím více toto spojení ztratíte, tím nesmyslnější a nesrozumitelnější se vám výzvy a utrpení jeví.

Smrt mého syna mě nakonec přivedla zpět k hlubokému a bezpodmínečnému vědomí sebe sama. Začala jsem si uvědomovat svou vlastní božskou přítomnost – část, která přesahuje čas a prostor. Začala jsem rozumět tomu, co mi Jeshua sděloval: že vše mělo svůj smysl. A pomalu jsem začala chápat a odpouštět.

Později jsem měla pocit, že do tohoto světa nepatřím. Nejprve byl tento pocit spojen s hořkostí a smutkem. Postupně se však proměnil. Část mě pochopila: „Je v pořádku, že sem zcela nepatřím. Je tu část mě, která není z tohoto světa a je svobodná.“ Tato svobodná část je tvořivá a živá. Byla to jedna z nejblaženějších zkušeností mého života – zakoušet tuto svěžest a svobodu, tuto božskou část sebe, a přesto být v lidském těle na Zemi.

Začala jsem chápat, že jsem součástí většího proudu života, který přináší na Zemi vědomí Krista – vědomí soucitu a lásky. Má duše toužila tuto energii pomoci ukotvit. A proto ztráta mého syna nebyla chybou; byla součástí mé cesty.

Nyní vás zvu, abyste se spojili se svou vlastní výzvou a utrpením. Vyberte si jednu konkrétní situaci – současnou či minulou – která vás stále zaměstnává. Vnímejte svou bolest i svůj vnitřní zápas s laskavostí. Neobviňujte se. Jen pozorujte.

Rozlište mezi primární bolestí – samotnou ztrátou či problémem – a sekundární bolestí, která vychází z pocitu nespravedlnosti a oběti. Zaměřte se na tuto těžkou energii, na pocit zmatku a odporu. Je v pořádku, že tyto emoce cítíte. Buďte k sobě laskaví. Avšak neulpívejte na nich, neboť vás mohou držet dál od hlubší pravdy.

Utrpení je branou. Projít touto branou znamená nechat odejít očekávání, jak měl život vypadat. Znamená to dovolit, aby se něco ve vás „rozpustilo“, aby mohlo vstoupit něco nového.

Nechte svou duši přiblížit se k vám. Vnímejte její přítomnost – jako pramen života, plný tvořivosti a odvahy. Nejste určeni svými zkušenostmi. Jste svobodná bytost. Jste tvůrce.

Pamatujte, kým jste. Nejste z tohoto světa; jste zde dočasně. Jste svobodní jako pták. Uvolněte těžké energie a vraťte se ke svému srdci, ke své lásce k životu.

Možná je vaše utrpení branou, kterou jste si sami zvolili, abyste mohli ztělesnit větší část svého pravého Já zde na Zemi. Dovolte této větší části vstoupit do vašeho těla, do mysli, do srdce.

V každé situaci je smysl. Kdykoli nerozumíte tomu, proč se život vyvíjí určitým způsobem, vraťte se do prostoru svobody a radosti ve svém srdci. Jste duše světla. Nejste zde proto, abyste zapadli; jste průkopníci.

Pamatujte na svou božskou podstatu – na anděla s křídly.

Žehnám vám za vaši odvahu. A děkuji, že jste tu dnes se mnou. Jsem s vámi vždy. Jsme spojeni v poli Jednoty, které přetéká radostí a světlem.

Zdroj: jeshua.net...